Autobus, který byl bez okének připraven k zabudování klimatizace, avšak bez jejího dokončení opět řídil Jarda Hejkrlík a po celou dobu zájezdu se v něm vařilo 43 výletníků. První zastávka, tzv. kávová byla v motorestu U Bédi za Olomoucí. Poté jsme už frčeli do Hukvald, kde byla naplánovaná prohlídka Tropic centra se spoustou tropických rostlin, mluvícími papoušky a několika dalšími zvířaty včetně americké pumy. Jelikož byla výstava také prodejní, odcházeli někteří z nás obtěžkáni taškami s orchideami, různými keříky, ale také třeba pavími pery. Naše další kroky směřovaly na výstavu Exotic, kde jsme si mohli prohlédnout nádherné motýly a brouky z celého světa.  A tady nastalo první výletní zdržení, protože jsme se na prohlídku nevešli všichni zároveň . Do Vítkovických železáren jsme tak vyráželi s takřka půlhodinovým zpožděním. NKP Vítkovické železárny byla naší další zastávkou. Nejprve jsme všichni vyfasovali na hlavy přilby a vyslechli jsme historii železáren. Poté jsme se rozdělili na dvě skupiny a postupně si prohlédli celý vítkovický areál. Obrovské rezavějící kolosy jako koksárna, vysoké pece a budovy pro horníky připomínají zašlou slávu podniku, ve kterém pracovalo několik desítek tisíc lidí a jehož činnost, co se týká právě Dolních Vítkovic, nadobro skončila v devadesátých letech minulého století. Po prohlídce následoval krátký přesun na výstaviště Černá louka, kde byl vyhlášen rozchod k prohlídce areálu Miniuni a na oběd. V areálu Miniuni jsme si mohli prohlédnout propracované zmenšeniny lodí, mezi kterými nechyběli Titanic, Santa Maria a Bounty. Hlavní část výstavy tvořily dokonale propracované zmenšeniny staveb z evropských zemí. Pražská staroměstská radnice, Eiffelova věž, šikmá věž z Pizzy, větrné mlýny z Holandska a mnoho dalších exponátů, doplněných o sedm divů světa, takže zde nechyběla ani  Egyptská pyramida, Kolos Rhodský a další. V celém areálu byly položeny koleje po kterých jezdily minivláčky. Poté jsme se rozprchli po Ostravě a hledali vhodnou restauraci na oběd.  Z něj se část výletníků vrátila později a tak jsme se nestihli včas přesunout na poslední zastávku výletu – Hornické muzeum na Landeku. Prohlídka se tak musela o hodinu odložit. V Hornickém muzeu jsme nejprve shlédli expozici důlního záchranářství, doplněnou skvělým výkladem průvodce. Vláďa Čajnák si za mohutného povzbuzování vyzkoušel překážkovou, nebo spíš průlezkovou dráhu důlních záchranářů. Druhou část prohlídky jsem strávili přímo v dole, kam jsme sfárali a prohlédli si, jak probíhala vlastní těžba uhlí. Výklad doplňoval horník Jirka Klíž. Po cestě z dolu k autobusu jsme se ještě podívali do vesnice lovců mamutů a těžební stroje umístěné ve venkovních prostorách. Bohužel část výletníků přišla k autobusu díky zastávce na pivu skoro o půl hodiny později, což čekající pochopitelně nelibě nesli. Následoval tak opět pozdní příjezd tentokrát do Mohelnice, kde byla v restauraci Božolé zamluvená večeře. Po jejím snědení někteří odešli ke konkurenci, protože personál restaurace nestíhal hasit žízeň vyprahlých výletníků dostatečným tempem. V jedenáct hodin jsme se definitivně odebrali směrem k domovu, kam jsme dorazili podle plánu – o půlnoci. Výlet byl až na některá zdržení určitě vydaření a zajímavý, akorát mohlo být tak o 10 °C méně.

Fotky najdete na: http://hasiciht.rajce.idnes.cz/Hasicsky_vylet_2010_-_Dole_v_dole/