Hasičský výlet 2009

Během brzkého rána nás z autobusových zastávek posbíral
Jarda Hejkrlík, který tradičně zajistil dopravu autobusem ČSAD. Do autobusu
nakonec nastoupilo pouhých 29 výletníků, což je ještě menší účast než
v loňském roce! Na vydařenost výletu to ale naštěstí nemělo vliv.

 Prvním cílem byla
benzínová pumpa u Třebechovic pod Orebem, kde bylo potřeba nabrat síly
v podobě ranní kávy. Hornotřešňováci okamžitě rozebrali stojany
s denním tiskem a frčelo se dál…

 Na plánovanou
prohlídku podzemních chodeb v Josefově jsme dorazili včas. Při čekání na chladném
ranním vzduchu tak zbyla chvilka na zahřátí těla i ducha v podobě kapičky
alkoholu. Následně jsme sestoupili do chodeb, kde každý obdržel vlastní
lucerničku a pokračoval s ní dál do tmy… Naštěstí se mezi námi neobjevil
žádný klaustrofobik, takže bloudění po nekonečných chodbách proběhlo bez paniky
a beze ztrát( které jsme si mimochodem stanovili maximálně do 5%
z celkového počtu účastníků:). Po skončení prohlídky jsme na denním světle
zapózovali na společné foto a 
pokračovali v pěším přesunu do nedalekého Vojenského muzea.

 Součástí expozice byl
trup letadla a zrenovovaný nákladní automobil Praga s kompletním vybavením
polní kuchyně, jenž byly vystaveny před budovou muzea. Je samozřejmé, že tyto
dvě věci zaujaly především mužskou část osazenstva. Uvnitř náš čekaly ukázky
vojenských a policejních uniforem, zbraní a veškerého příslušenství od dob
Rakouska-Uherska až po současnou válku v Iráku. Někteří z účastníků si tak
díky prohlídce romanticky zavzpomínali na svůj vojenský výcvik.

 Vzhledem k tomu,
že se přehouplo poledne a nám se začaly ozývat hladové žaludky, bylo na čase
vyhledat vhodnou restauraci pro jejich nasycení. Autobusem jsme se přesunuli do
Jaroměře a vydali se pěšky směrem k náměstí s vidinou dobrého žvance.
Bohužel, najít v Jaroměři restauraci se ukázalo být poněkud
náročné…Nakonec jsme přece jenom došli cíle a to díky dobré radě místních
domorodců, kterým tímto děkujeme že nás nenechali umřít hlady.

 S plným žaludky
jsme se rozjeli do Železničního muzea v Jaroměři, které se nachází
v bývalé výtopně pro parní lokomotivy. Tam na nás čekala spousta krásných
mašinek, které jsme mohli prozkoumat zblízka až do posledního šroubku. Nikdo
neodolal možnosti vylézt si do kabiny a zahrát si na strojvedoucího. Ocenili
jsme i práci zapálených nadšenců, kteří před našima očima právě sestavovali
další železnou krásku, která ovšem měla k finálnímu vzhledu ještě daleko.
Našemu zájmu neunikla ani lokomotiva, která si „zahrála“ v několika
českých filmech. Každý si tu našel své, a proto někoho zaujal výklad
k funkci parního pohonu a někomu k radosti postačil plně funkční zvon
zavěšený v kabině staré mašinky.

 Výlet pokračoval
cestou na Toulovcovu rozhlednu, ke které nás dovezl autobus. Náročný byl
především výstup na rozhlednu, jelikož celá konstrukce se pod návalem výletníků
poněkud vlnila. Nakonec to ustála jak rozhledna, tak i její návštěvníci. Počasí
nám přálo, takže o nádherný výlet do okolí nebyla nouze…

 Následoval přesun do
posledního bodu na mapě. Z autobusu jsme vystoupili uprostřed lesa a
vydali se obdivovat přírodní krásy Toulovcových Maštalí. Čistý vzduch a pěkné
počasí nám zpříjemnili cestu hlubokým lesem. Hned co se před námi objevila
první skála, musela být okamžitě zdolána několika výtečníky z našich řad.
Starší členové nás mile překvapili svým skrytým elánem, jelikož pochod zvládli
bez větších obtíží. Komplikace nastala, když Lenka Žabková uvízla zaklíněná
v jedné z úzkých uliček, kam se vydala jakožto první průzkumník.

Nakonec ale prekérní situací vyřešila a odnesla to jenom
špinavá kolena. Navzdory zákeřným kořenům a kluzkým kamenům číhajícími pod
jehličím jsme v pořádku došli až do nedalekých Vranic, kde už na nás čekal
autobus, aby nás hladové a vysílené odvezl domů.

 Zakončení výletu
proběhlo tentokrát na „téměř“ domácí půdě, a to v Dolním Třešňovci na
tradičním Mysliveckém táboráku. Tam na nás čekala chutná večeře v podobě
výborného srnčího guláše či kančí pečeně se zelím. K tanci a poslechu nám
příjemně hrála kapela Švagři a tak nic nechybělo spokojené atmosféře při
popíjení dobrého piva a vzájemného líčení si celodenních zážitků.

 Už dnes doufáme, že
příští rok se na tradičním hasičském výletě sejdeme ve větším počtu než letos a
loni. Už jen proto, že pokaždé to stojí za to a vždy je na co vzpomínat…!

                                                                                              Láďa Čajnák